Bedřich Hradecký

Narodil se roku 1776 ve Světlé nad Sázavou. Vynikl jako virtuos na lesní roh. Byl členem Dvorního orchestru ve Vídni.

---

Josef Hradecký (nar. 20.11.1837)

Obchodník, pekař a krupař ve Světlé nad Sázavou, první městský radní. Zastupoval město Světlou na slavnosti položení základního kamene Národního divadla v Praze v roce 1868. Pohřben na hřbitově ve Světlé nad Sázavou. Otec akademického malíře Václava Hradeckého.

Plnomočenství. Tímžto město Světlá v okresu Ledečském kraje Čáslavského pana Josefa Hradeckýho prvního městského radního splnomocňuje, by při slavnosti kladení základního kamene pro národní divadlo v Praze se zučastnil, a naše město v té nejvřelejší lásce národní zastoupil. Tím kteréžto slavnosti z útroby našich srdcí voláme za čelo města na zdar !!! Z rady města Světlé dne 10ho. května 1868 Jan Šindelář měšťanosta …

Josef Hradecký s dcerami a synem Václavem Hradeckým, akademickým malířem
Fotografie kolem roku 1900

---

Václav Hradecký (nar. 21.10.1867, Světlá nad Sázavou - U 14. 6. 1940, Domažlice )

Narodil se v rodině obchodníka a prvního městského radního Josefa Hradeckého, který měl dům na náměstí ve Světlé, jako nejstarší syn z šesti dětí. Vystudoval akademii a s úspěchem obeslal světové výstavy v USA (Chicago a Filadelfie). Před první světovou válkou žil a několik let v Paříži, kde se výrazně zapsal do dějin politické satirické kresby. Většinu života prožil v Praze jako příznivec klasické malby. Středem jeho výtvarného zájmu byly významné momenty z české historie - zejména období pobělohorské.

Pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

otec - Josef Hradecký, obchodník a městský radní ve Světlé nad Sázavou
matka - Josefina, rozená Měšťánková

Studia:
1887 - 1888      Umělecko-průmyslová škola v Praze u profesora Františka Ženíška
1888 - 1897      Malířská akademie v Praze (Akademie výtvarných umění) u profesora Františka Sequense a u profesora Václava Brožíka

Z nejvýznamnějších děl:
"Selské povstání v Čechách" (olej)
"Finis Ghetto" (olej)
"Poprava na Staroměstském náměstí" (olej)
Angažované kresby a karikatury
Motivy z Francouzské revoluce
Pražské motivy (historie Staroměstského náměstí)

1893	Zastoupení na Světové výstavě v Chicagu
1896	Zastoupení na výstavě ve Filadelfii
1896, 1897, 1900	Účast na výstavách Krasoumné jednoty v Praze
1901 - 1908(?)	Pobyt v Paříži, práce pro časopis L'Assiette au Beurre (pro 12 čísel 57 kreseb)

Čeští kolegové v Paříži: František Kupka, Rudolf Plaček, Ludvík Strimpl, Jan Dědina, Vojtěch Preissig

Od 1. světové války: Praha
Řada děl a archiválií je uložena v Památníku národního písemnictví v Praze jako součást fondů Karáskovy galerie.

Výstavy:

1972	Václav Hradecký (1867-1940) - Praha
2000	Jaké to bylo? 20.století ve francouzské karikatuře - Olomouc
2000	Křídla slávy - Praha
2001	Pařížská bohéma Václava Hradeckého - Olomouc
2001	Sen o říši krásy - Praha
2001	Ať zhyne starý, podlý svět! - Vysoké Mýto
2001	Václav Hradecký, La Bohéme a Paris - Paříž, Francie

Literatura:
Hoffmeister, Adolf: Sto let české karikatury. Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955
Sivko, Václav - Brabec, Jiří: Černobílé roky. Praha, Mladá fronta, 1965.
Toman, Prokop dr.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, nakladatel Rudolf Ryšavý, 1947.

---

Alois Jelen (11.5.1801 - 15.10.1857)

Narodil se ve Světlé nad Sázavou v domě čp. 100 (bývalém špitále). Od svého otce již jako malý získal základy hudebního vzdělání, v němž pokračoval při svých studiích v Praze. Otce ztratil, když mu bylo 12 let a proto neměl radostné dětství. Pomocnou ruku mu v té době poskytl především Čeněk Mašek, ředitel kůru chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, a František Xaver Parsch, ředitel kůru Týnského chrámu, u něhož Jelen získal místo tenoristy v chrámovém sboru.

Po vystudování střední školy pracoval jako praktikant v úřadě pražského gubernia. Hrál zpěveckou titulní roli ve Weberově Čarostřelci. Byl také učitelem zpěvu a sbormistrem. Dobrý politik, ředitel archívu ministerstva vnitra ve Vídni.

---

František A. Jelínek (8.3.1890 - 26.2.1977)

F. A. Jelínek se narodil 8. března 1890 v Praze v rodině zlatníka a švadleny. Maloval již od útlého mládí, roku 1906 složil zkoušky na c. k. Malířskou akademii v Praze, kde studoval postupně u profesorů Bohumila Roubalíka, Vlaho Bukovace a Hanuše Schwaigera. Absolvoval v roce 1911 a s podporou Hlávkovy nadace odjel na roční studijní pobyt do Itálie. O rok později navštívil Černou Horu, kde portrétoval tamějšího krále Nikolu I. První světovou válku prožil v Kutné Hoře a maďarském Egeru, na konci války pracoval jako voják-malíř na restaurování Assamových fresek v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Po válce se oženil a osud jej zavedl na Lipnici nad Sázavou, kde se setkal s malířem Jaroslavem Panuškou a pravděpodobně i se spisovatelem Jaroslavem Haškem. V roce 1922 v Kochánově postavil letní domek a později velkou vilu s ateliérem. V té době pracoval převážně v Pražské Karlově ulici, kde měl ateliér. Maloval především portréty, mj. presidenta Tomáše Garriqua Masaryka či malířů Otakara Štáfla, Oty Bubeníčka, Josefa Brože a Jaroslava Panušky. V Kochánově vybudoval krásnou zahradu a maloval květiny, zátiší a krajinné motivy z okolí. Vytvořil i krásné akty a lovecká zátiší. Byl členem Jednoty umělců výtvarných a zůčastňoval se pravidelně jejich členských výstav v Praze. Po druhé světové válce se postupně natrvalo usadil v Kochánově a zaměřil se hlavně na malbu krajin, květin a starých zákoutí města Světlé nad Sázavou. V roce 1960 byl jmenován čestným občanem města. V 60. letech vedl ve Světlé školu pro amatérské malíře. V 60. a 70. letech vystavoval pouze ve Světlé nad Sázavou a okolních městech. Zemřel v Kochánově dne 26.února 1977, pohřben je v rodinné hrobce v Praze na Olšanech.

---

Ondřej Kusý (27.3.1761 - 29.12.1809)

Světelský rodák, převážnou část svého života prožil v Praze. Nejdříve vokalista, později tenorista. Napsal řadu skladeb pro světskou i chrámovou hudbu.

---

Bohumil Vlček (8.11.1862 - 16.12.1928)

Narodil se dne 8. listopadu 1862 ve Světlé nad Sázavou v rodině vrtače a brusiče granátů. Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze a na akademii ve Vídni, kde se pod vedením prof. Edmunda Hellmera zaměřil na sochařské portréty, svůj talent rozvíjel i na odborné škole pro dřevořezbu v Bolzanu. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Vlčkovy sochy a řezby upoutaly návštěvníky na pražské Národopisné výstavě Českoslovanské v roce 1895 a tehdy se stal vyhledávaným portrétistou. Jeho dílo svědčí o dokonalém ovládnutí řemesla. Tvořil v ateliéru který měl v pražském Břevnově, často ale cestoval za prací po celých Čechách. Asi nejznámější Vlčkovou prací je rozměrný reliéf podle kartonu Mikoláše Alše na Zelené bráně v Pardubicích z roku 1903. Podílel se na znovuobnovení Krocínovy kašny na Staroměstském náměstí v Praze, ke kterému ale nedošlo. Nejrozsáhlejší sbírku jeho děl uchovává Národní muzeum v Praze, pro jehož Pantheon vytvořil celkem 42 byst významných osobností české historie, vědy a kultury.

Vlčkovy práce zdobí i foyer Národního divadla, park na pražském Karlově náměstí, budovu Městského divadla v Pardubicích, domy v pardubické ulici Bratranců Veverkových, štít kostela Nejsvětější Trojice ve Vysokém Mýtě a řadu dalších míst. Pro Karlův most vytvořil kopii sousoší "Sen Svaté Luitgardy" od Matyáše Bernarda Brauna. Od roku 1926 žil ve Světlé nad Sázavou, kde přes zdravotní potíže pokračoval v tvorbě, mj.vytvořil sochu sokola a reliéfy Miroslava Tyrše a Jindřich Fügnera pro průčelí světelské sokolovny. Zemřel 16.prosince 1928 ve Světlé nad Sázavou, tělo bylo dle jeho přání převezeno do Nymburka ke zpopelnění. Pohřben je na hřbitově U svaté Markéty v Praze-Břevnově.